Městská část Praha-Vinoř
    
    

   

    


PODPOŘTE INTERNETOVOU PETICI "DRŽÍME SPOLU"
http://www.petice24.com/drime_spolu

SBÍRKA VÍČEK PRO KAČENKU
 
  VINCENT
  SPORT
 
 7. říjen 2018

Ahoj Vinořáci,

náš pozdrav ahoj je skvělý, můžeme ho používat na uvítání i při loučení. 12 let jsem ho používal na uvítání, dnes ho použiji i na rozloučení. Před 12 lety jsem se smál, jak jsem doběhl svého předchůdce a v tom starostování ho vystřídal. Dnes už vím, že se tehdy smál on a do starostí jsem spadl já. Páter Stašek Gora krásně popsal, jak člověk vleče na zádech svůj kříž, některý sedí dobře, je hoblovaný a nese se lehce. Jiný je nehoblovaný, plný třísek, je z dubu, pořádně těžký. A to je i případ kříže starostovského. A navíc na něj cestou skáčou jedinci, kteří se nesnaží pomoci, ale naopak, pěkně tomu starostovi přitížit, zatopit mu, aby to měl ještě těžší, aby se mu ty třísky zaryly do kůže, podlomily se mu nohy a oni by pak radostně mohli skákat na jeho ležícím těle… Ten kříž za něj si ale nikdo z nich na svá záda nedá…

Jidášové prodávají, zbabělci udávají, blázni se radují… I to patřilo a stále patří k životu…

Ale co. A tak se dnes, týden před volbami, usmívám já. Tomu volebnímu pidižení, honbě za pomyslným výsluním, za světskou slávou, tou polní trávou, která uschne stejně rychle, jako ta na loukách. Říká se, že všeho dobrého do tuctu. A ten tucet let tahání toho těžkého kříže, se nyní naplnil. Byla to ale doba krásná, naplněných přání i očekávání. A i když ta cesta nebyla vždy dlážděná hladkými kameny, jsem rád, že jsem po ní mohl jít. A to heslo Společná a přátelská Vinoř stálo za to a stojí za to nést jej dál. Jsem rád, že jsme navázali skutečně přátelské vztahy s téměř všemi lidmi, se všemi spolky, se školou, školkou, seniory i dětmi, s hnutím Fokoláre i s farností. A měl jsem tu čest, že jsem si mohl přátelsky popovídat se třemi našimi vynikajícími pátery, Pavlem Jančíkem, Vítkem Horákem i Staškem Górou. Spolu s ředitelem školy, jsme se s nimi vždy snažili o provázanost světů edukativního, světského i duchovního. To, spolu s rodinnou výchovou, by mělo být základem naší společnosti a garantem právě té společné a přátelské Vinoře. Za těch 12 let si Vinoř získala uznání v okolních městských částech, obcích, stejně jako na magistrátu, stejně jako v zahraničí.

Svému nástupci se budu snažit pomáhat a držím mu palce na té jeho nové cestě. A děkuji všem, se kterými jsem měl čest spolupracovat. Celých 12 let to se mnou vydržely třeba Iveta Boušová, Klára Löwensteinová, Dagmar Petrová nebo Alfred Teller a Jana Kovářová. A moc lituji těch, kteří za uplynulých 12 let odešli tam nahoru, a kteří nám tady dole, scházejí.
Pevně věřím, že pokud zdraví dá, budeme spolupracovat i nadále. Děkuji i celé rodině, na kterou jsem 12 let neměl moc času… Vnuk už mě přerostl, narodil se nový, vnučky a vůbec všechny děti rostou nějak moc rychle, stejně jako čas – na rozdíl ode mne – utíká stále rychleji…

Německý partnerský časopis Schulzendorfer se mnou udělal rozhovor, který zakončil otázkou, co teď budu dělat. Co přesně budu dělat, nevím, ale určitě se na tu dobu těším.
A tak vám všem děkuji za trpělivost se mnou i s mými příspěvky. A přeji vám hodně zdraví a šetrné zacházení s fenoménem, který nelze oblafnout, který je ke všem spravedlivý, a který se jmenuje Čas.

Tak ahoj a hodně štěstí a zdraví a toho času a těším se kdykoliv na setkání s vámi.

Fr.šv.

 

 
Umístěno:  Slovo starosty