Městská část Praha-Vinoř

Svatá cesta - VIA SANCTA ("Vinořské kapličky")

Všeobecné údaje

V katastru obce se nacházelo šest (zřejmě spíše sedm kapliček - záleží na zařazení do katastru) postavených v roce 1680-1690 jako součást Via Sancta ("Svaté cesty"), které lemovaly starou cestu z Prahy do Staré Boleslavi na památku poslední cesty knížete Václava. Po této cestě podle pověsti vezli mrtvé tělo knížete Václava z Boleslavi do Prahy. Díky tomu, že toto místo bylo svázáno s českými dějinami navštěvovali jej i věřící jiných vyznání.

I když se do Staré Boleslavi putovalo odedávna, celonárodní záležitostí se procesí stala až díky jezuitům. Tento stav téměř nepřetržitých poutí trval až do konce 18. století. Další vzkříšení poutí, které ovšem už nikdy nedosáhlo oné barokní velikosti, se pojilo až s druhou polovinou 19. století a vyvrcholilo v předvečer druhé světové války. Ve druhé polovině 17. století, kdy se poutě konaly nejen na všechny mariánské svátky, ale i u příležitosti svátků ostatních světců spojených s Palladiem, bylo rozhodnuto ozdobit svatou cestu čtyřiceti čtyřmi kapličkami - zastaveními.

Kapličky se začaly stavět v r. 1674 - jejich počet 44 je určen počtem mariánských invokací loretánské litanie. Vzdálenost mezi nimi se pohybuje v rozmezí od 400 do 600 metrů. Průměrná vzdálenost je v podstatě okolo délky 500 metrů, což přibližně odpovídá délce Karlova mostu. Všechny byly vyzdobeny obrazy. V obou horních rozích byl vymalován znak a jméno toho, jenž kapličku svým nákladem dal vybudovat. V oválném středu mezi nimi pak byl obraz Panny Marie, podle v Čechách, na Moravě a ve Slezsku známých ctěných poutních obrazů. Ve výklenku byl namalován velký obraz ze života knížete sv. Václava. Kromě toho zdobily kaple erby a vysvětlující nápisy v latině. Autorem výzdoby byl zřejmě malíř z okruhu Jana Jiřího Heinsche.

Mezi jmény těch, kteří vybudování hradili, čteme členy šlechtických rodů: Berků, Černínů, Harrachů, Kolovratů Libštejnských, Kolovratů Krakovských, Lažanských, Šternberků, Martiniců, Nosticů, Slavatů, Rozdražovských, Valdštejnů, Vchynských, Věžníků aj. Dále Jana Bedřicha z Valdštějnů, arcibiskupa pražského, světícího biskupa Jana Dlouhoveského, staroboleslavského kanovníka Jiřího Astera, Bohumíra Kapouna ze Svojkova, arciděkana z Krumlova aj. Na poslední kapličce byl vymalován rodokmen císaře Leopolda I., jako potomka knížete sv. Václava po přeslici.

Dnes, po více, jak 300 letech, zbývá ze 44 kapliček pouze 29. Přeložením silnice v letech okolo r. 1790 ztratila téměř většina kapliček styk s proudem života a dnes se některé tyčí uprostřed polí. Většina viditelně zchátrala, i přesto, že byly v roce 1929 (1935 ?) péčí Okresní jednoty musejní opraveny a natřeny na bílo. Opětovné obnovení se uskutečnilo na náklady obce až po sametové revoluci v r. 1994.

Ze sedmi vinořských kapliček dnes můžeme vidět pouze pět. Pátá byla v areálu ČKD přemístěna, šestá zmizela neznámo kdy, sedmá je na území Praha-Kbely.

Novodobá výstavba zrušila starou cestu, jejíž kapličky zůstaly opodál a vznikla nová cesta, dnešní. Na katastru Vinoře to byli Černínové, kteří roku 1785 dali vysázet kaštanovou alej podle přístupové cesty k zámku. Z této cesty se v letech 1797 - 1834 stala silnice a „Svatá cesta“ byla zorána.

Popis jednotlivých kapliček


Vinoř - kaplička v poli, 23. zastavení	Vinoř - kaplička v poli u zámku, 24. zastavení	Vinoř - kaplička na sídlišti, 25. zastavení	Vinoř - kaplička před hřbitovem, 26. zastavení

Kaplička dvacátá druhá, zasvěcená invokací „Příčino naší radosti“ Panně Marii uctívané v Litomyšli a vystavěné péčí nejvyššího komorníka Bedřicha říšského hraběte z Trauttmansdorfu, představovala svým obrazem ze svatováclavského cyklu scénu, ve které je sv. Václav líčen jako navštěvovatel a těšitel vězňů.

Kaplička dvacátá třetí, vystavěná péčí Františka říšského hraběte z Kolovrat a zasvěcená invokaci „Nádobo Duchovní“ Panně Marii uctívané v Nezamyslicích, měla vyobrazenu neskutečnou scénu, pojednávající o sesazení moravského krále Svatoboje, prý papežem vyobcovaného z církve a císařem sesazeného a o dosazení sv. Václava na trůn moravský.

V dvacáté čtvrté kapličce byla vyobrazena scéna, v níž sv. Václav posílá posly do Říma k papeži s prosbou, aby mohl vstoupiti do řádu sv. Benedikta a odevzdati vládu bratru Boleslavovi. Kaplička tato byla vystavěna péčí visitátora benediktinského řádu Tomáše Sartoria, opata břevnovského a zasvěcena byla invokaci „Nádobo Poctivá“ Panně Marii uctívané v Nýcově.

Péčí pražského arcibiskupa Jana Bedřicha hraběte z Waldštejna byla zřízena dvacátá pátá kaplička, která byla zasvěcena invokaci „Nádobo Výborné Pobožnosti“ Panně Marii uctívané v Horním Gürgenthalu. Pro její výzdobu byla zvolena svatováclavská scéna, představující sv. Václava jako kajícníka, navštěvujícího za zimních nocí kostely v doprovodu svého sluhy Podivena, zahřívajícího se ve šlépějích svého pána.

Další dvacátá šestá kaplička, zasvěcená invokaci „Růže Tajemná“ Panně Marii uctívané v Pace, byla ozdobena historicky nijak neodůvodněným obrazem, představujícím sv. Václava, kterak odmítá otrávený nápoj podaný mu Drahomírou. Kaplička tato byla vystavěna říšským hrabětem Jáchymem Slavatou.

Kaplička dvacátá sedmá, postavená péčí nejvyššího soudce Vratislava říšského hraběte ze Šternberka, byla zasvěcena invokaci „Věže Davidova“ Panně Marii uctívané v Plzni. K vyobrazení pro část svatováclavskou byl zvolen námět, který plně vystihuje barokní pojem světce - mučedníka, představující sv. Václava při jeho odchodu do Staré Boleslavi před svou smrtí, kterak se loučí s kněžími. V pozadí pak jej líčí jako komunikanta a v levém rohu drobnějším vyobrazením, kterak sv. Václav přijímá zprávu o úkladech Boleslavových.

Kaplička dvacátá osmá byla zasvěcena invokaci „Věže Slonová“ Panně Marii uctívané v obrazu, který podle tradice maloval sv. Lukáš a uctívaného v chrámu sv. Víta v Praze. Pro část svatováclavskou byla zvolena scéna z hodů staroboleslavských, představující váhavost vrahů, kteří prý třikrát se nemohli odhodlati k vykonání vraždy na sv. Václavu, jehož marně jeden z přátel vyzýval k tajnému odjezdu. Kapličku postavil svým nákladem Václav Bílek z Bilenberka.

Ukázka původní výzdoby kapličky,
tato pochází z Dřevčic
- 31. zastavení