|
Farní kostel
Povýšení svatého Kříže |
|
|
Nejstarší
historicky doloženou stavbou v obci je místní kostel,
zasvěcený Povýšení sv. kříže. Původní románská
jednolodní stavba byla v letech 1727 -1728 přestavěna
do nynější barokní podoby.
Projektantem byl pravděpodobně
tvůrce vinořského zámku F. M. Kaňka, který původní
kostel rozšířil o dvě boční lodi, zvětšil apsidu
a k severní straně přistavěl sakristii. Kolem
kostela býval od pradávna hřbitov. Avšak roku 1805
byl zrušen, zachovala se jen původní kostnice.
Poslední stavební úprava kostela pochází z r. 1888. Za druhé světové války byl poškozen zásahem
bomby. V
roce 1998-99 byl naposledy kostel opraven.
V průčelí kostela stojí hranolová věž s nízkou
cibulovitou stříškou s barokními velkými okny v bocích.
Její zdivo (zbudované z vrstvené opuky) je románské.
V hořejším patře jsou patrny zbytky potrojných okének
na všech čtyřech stranách, z nichž každé (1,32 m
široké) bylo dvěma sloupky na tři děleno. Obložení
oken je vytesáno ze zelenavého pískovce. Síla zdi v
místech, kde se okénka nalézala, je 0,72 m.
Loď kostela je 10,8 m dlouhá a 6,7 m široká s
křížovou cihlovou klenbou o dvou polích. Po obou
stranách je rozšířena o dvě užší (4,65 m široké)
a nižší lodi, do nichž se otevírá dvěma půlkruhovými
arkádami spočívajícími uprostřed na silném čtyřbokém
políři. Také tyto postranní lodi jsou vyzdobeny
stejnou klenbou jako loď hlavní. Klenba v hlavní lodi
se opírá o prosté přístěnné pilastříky s pajonskými štukovými hlavicemi, pilastříky v bočních
lodích hlavice nemají.
Triumfální oblouk je segmentový.
Apsidovitý presbytář je 5,15 m široký, 5,62 m dlouhý,
patrně byl teprve v barokní době na místě staré
románské apsidy zbudovaný. Klenba presbytáře je
valená s lunetami nad okny. Okna presbytáře jsou vesměs
obdélníková uzavřená nahoře stlačeným segmentem.
Do severní
stěny sakristie byl při barokní přestavbě vsazen náhrobní
kámen Elišky z Kraselowa, manželky Jan z Dubče. Vnitřní
zařízení kostela pochází převážně z 18. století.
Starší je pouze gotický dřevěný krucifix z doby
kolem poloviny 15. století, restaurovaný v roce 1972.
Zevnějšek kostela je úplně prostý, pouze průčelí
postranních lodí mají barokně prohnuté a barokní
kamennou vázou dole ozdobené pološtíty. |
|
|
|
Kostel
Povýšení sv. Kříže - podrobná historie
František
Filip, Vinořský zpravodaj č. 71, podzim 2002
|
|
Kostel
Povýšení sv. Kříže je nejvýznamnější kulturní
památkou Vinoře i okolí.
Původ vinořského kostela sahá až k prvním počátkům
křesťanství. Podpořením této domněnky může být
i zasvěcení kostela. Když totiž kníže Bořivoj přijal
v roce 874 křest, založil následně na Levém Hradci
první křesťanský chrám zasvěcený sv. Klimentu.
Další křesťanské chrámy z této éry byly zasvěcovány
sv. Longinu, sv. Martinu a sv. Kříži. Okruh světců,
kteří se stávali patrony prvních křesťanských
kostelů, je tedy poměrně úzký a zasvěcení našeho
kostela sv. Kříži dalo proto podnět k časovému umístění
kostela již do začátku křesťanství. Původní
kostel byl dřevěný, ten ale vyhořel a následně již
byl postaven kostel kamenný s kruhovým půdorysem
tvaru rotundy (sv. Jiří na Řípu, rotunda sv. Martina
ve zdi, sv. Martina na Vyšehradě a jinde). je doloženo,
že kostel byl obehnán zdí a vodním příkopem, aby
také chránil občany před nájezdy loupeživých a
nepřátelských kmenů. Tyto stavby jsou
charakteristické pro období románské. Časem kostel
přestal vyhovovat zvyšujícímu se počtu obyvatel, a
proto v 1. polovině 13. století byla po úpravě původní
stavby přistavěna chrámová loď s věží. Stavba
spadá ještě do doby románské, zdivo věže je z
vrstvené opuky a charakteristické trojité okno i se
sloupky je na východní straně věže zakryto střechou
lodi.
Období gotiky a renesance se stavebních úprav kostela
podstatněji nedotkla. Jenom ve 14. století došlo k výměně
románských oken za okna gotická a částečně bylo
doplněno a obnoveno vnitřní zařízení. kostel zůstal
z doby románské přestavby jednolodní. z té doby se
zachoval vzácný gotický kříž (polovina 15. století),
který byl v roce 19672 restaurován a dnes je uložen v
arcidiecezním depozitáři ještě s dalšími
historický cennými předměty. Z 1. poloviny 14.
století je již záznam o existenci fary (1339) a v
roce 1384 je kostel uváděn jako farní s vlastním farářem.
V 18. století, to již bylo období baroka a rokoka,
kostel znovu nedostačoval, vinořská farnost byla rozsáhlá,
kromě stávajících přifařených obcí k ní patřily
i Čakovice a Třeboradice, Mratín i Veleň, Miškovice
a Letňany. V roce 1786 došlo k úpravě hranice
farnosti a od toho roku k ní patřily Kbely, Satalice,
Radonice, Cvrčovice, Kostomlátky, Podolánka, Přezletice
a Ctěnice. Tento rozsah zůstal platný dodnes, kromě
MČ Praha Kbely.
Ve 20. letech 18. století došlo proto k podstatnému
zvětšení kostela barokní přestavbou (1727-1728).
Byly přistavěny 2 boční lodě - nižší než loď
hlavní a na severní straně sakristie. Vchod do lodi
je na obou stranách dvěma půlkruhovými arkádami,
které uprostřed spočívají na čtyřbokém pilíři.
Přístavbou se zcela změnil vnější vzhled kostela.
je střízlivě barokní, jednoduchý, průčelí
postranních lodí je barokně kroužené a pološtíty
jsou ozdobené vázami. obdobně je tomu i s interiérem
kostela. Oltáře jsou na barokní styl jednoduché, oltářní
obrazy jsou kopie od neznámých malířů. Pouze obraz
na hlavním oltáři - Povýšení sv. Kříže -
namaloval některý z umělců z okruhu školy Ignáce
Raaba (60. léta 18. století). Nad bočními brankami
jsou sochy sv. Ludmily a sv. Václava. Boční oltáře
jsou zasvěceny P. Marii, sv. Josefu (oltář byl
restaurován a práce dokončeny v roce 2002), sv. Anně
a sv. Janu Nepomuckému.
Čtrnáct zastavení Křížové cesty je symbolicky vyjádřeno
14 kříži (autor Jaroslav Krajl) z roku 1992.
Pozornosti zaslouží ještě kazatelna, křtitelnice,
na které bývala soška Křtu Páně, po odcizení v r.
1991 nahrazená soškou sv. Jana Křtitele, procesní kříž
a lampy, zpovědnice a pontifikální křeslo s dvojicí
sedátek. Vzácnou památkou je i barokní kříž. Všechno
toto vybavení je práce z 18. století. Lustr v hlavní
lodi je původem ze zámku. V roce 1781 byly v kostele
postaveny varhany, datum se signován na nástroji.
Neoddělitelnou součástí kostela jsou zvony.
Nejstarším
je zvon v sanktusové věžičce s uvedeným rokem 1558
(období renesance), zhotovený zvonařskou firmou
Brikciho. Jeho průměr je 44,5 cm a hloubka 35 cm. Kromě
nápisů je na plaketě vztyčený kříž s Ukřižovaným
po stranách se sv. Janem Evangelistou a Pannou Marií.
Používán byl obvykle jako umíráček. Druhý původní
zvon „věnovala M. Bělohřibková (choť
velkostatkáře) ve Vinoři památce své dcery Melanie
v roce 1933“ , takový je nápis na zvonu. Ze stávajících
zvonů je nejmladší. Je pravděpodobné, že byl ulit
pro zcela jiný účel. Ulila jej zvonařská dílna Buřil
a Risse v Kuklenách v r. 1928 asi na objednávku k 10.
výročí vzniku ČSR.
Ve věži byly zavěšeny další dva zvony, které však
byly v době 1. světové války sneseny a odvezeny. Po
válce byly nahrazeny, ale za 2. světové války je
potkal stejný osud pravděpodobně v roce 1942, ale v záznamech
to doloženo není (z té doby nejsou téměř žádné).
V roce 1954, za P. Václava Kačírka, proběhlo v dubnu
svěcení dvou zvonů, jako náhrada za zrekvírované
zvony za 2. světové války. Oba pocházejí ze stejné
zvonařské dílny Štěpána Pricqveye. Jde o rod zvonařů,
jejichž dílna se přistěhovala v 1. polovině 17.
století do Klatov z Lotrinska a odtud tyto dva zvony
pocházejí. Vzhledem k datu odlití lze téměř s určitostí
říci, že nejde o zvony původně vinořské, ale o
zvony z některého zrušeného kostela v pohraničí
nebo dovezené z Německa. Nejde o zvony nové, jak je
chybně uvedeno v kronice, ale pocházejí z doby raného
baroka. Starší zvon apoštolů sv. Filipa a Jakuba je
menší a je z roku 1653, větší zvon je z roku 1676 s
nápisem „Ke cti Panny Marie - sv. Kateřiny - sv.
Barbory.“ Nápisy na obou zvonech jsou odlity v
latině, nesou iniciálu S-P (Štěpán Pricqvey) a jsou
bohaté na výtvarnou povrchovou úpravu.
Při barokní přestavbě kostela byl vsazen do venkovní
zdi u sakristie náhrobní kámen, původně zakrývající
hrob uvnitř kostela, kde byla pochována manželka Jana
z Dubče - Alžběta. (Rytíři z Dubče drželi Vinoř
celé 15. století).
Farářem, za kterého se přestavba prováděla
(1727-1728), byl Augustin J. Werner, rodák z Hradce králové.
Architektem a stavitelem přestavby kostela byl František
Maxmilián Kaňka (1674-1766) a s velkou pravděpodobností
i fary a sýpky. Je označován za nejpřednějšího tvůrce
barokní architektury v Čechách, umělce, který dokázal
spojit rané baroko s jeho vrcholným obdobím v souvislý
umělecký styl. V roce 1724 byl za své zásluhy jmenován
císařským architektem.
Všechny podstatné stavební změny vinořského
kostela, od přestavby až po vybavení, byly provedeny
v 18. století, z 19. století jsou záznamy jenom o menších
opravách. Kolem kostela býval také hřbitov, po kterém
zůstala kostnice a železný kříž.
Zákaz pohřbívání kolem kostelů vydal císař Josef
II. Záznamy nejsou přesné, ale rok zrušení je udáván
1790. Definitivní ukončení pochovávání bylo asi až
roku 1805, kdy byl otevřen hřbitov nový (zatím
historický nedoloženo).
Počátkem 20. století došlo k přestavbě varhan.
Hrací stůl byl přemístěn z prostoru hrací skříně
do zábradlí kůru a varhaník tak měl přímý pohled
do kněžiště a na hlavní oltář. K dalším opravám
došlo ve 2. polovině 40. let, kdy varhany byly poškozeny
při náletu v březnu 1945 a v 90. letech, kdy byly čištěny
a hlavně laděny, náročnější oprava proběhla v
roce 1993.
Protože se po celé 19. století podstatnější opravy
neprováděly, bylo o to náročnější století dvacáté.
V letech 1955 - 1958 byla opravována věž, střecha,
okapy, fasáda kostela a opěrná zeď (farářem P. V.
Kačírek). Náklady na opravy byly hrazeny z darů věřících,
kteří provedli i některé zednické práce.
V roce 1991 byly z kostela odcizeny 4 obrazy Křížové
cesty a několik soch světců. Proto bylo instalováno
elektronické zabezpečovací zařízení a zlepšeno
vnitřní osvětlení. V roce 1992, protože hrozilo zatékání
do kostela, byla provedena nejnutnější oprava krytiny
a klempířských prvků. Kompletní generální opravy
včetně opláštění, krovu, krytiny a okapů se
kostel dočkal v roce 1999/2000 za finanční podpory
Magistrátu hl. m. Prahy, Místního zastupitelstva a
sponzorů (farářem P. Karel Kroupa). Došlo i k
vymalování kostela (před tím v roce 1971 a fasády
1972) a zavedení rozhlasového zařízení. Venkovní
osvětlení bylo instalováno v r. 2001. 14. června
2001 večer došlo k náhlému zborcení části opěrné
zdi, opravu se podařilo dokončit v 1. polovině roku
2002. K poranění ani jinému neštěstí bohudík nedošlo.
Předtím byly odstraněny staré vzrostlé lípy z okolí
kostela, které narušovaly jak opěrnou zeď, tak
statiku kostela. Na doporučení Státní památkové péče
byly vysazeny stromy nové.
Vstup do kostela lodi je oddělen od předsíně krásnou
ručně kovanou ozdobnou mříží, práce umělecké
kovářské firmy pana Františka Lonského ze Dřevčic.
Druhá mříž pak je zvenku kostela a zabezpečuje
vchodové dveře do sakristite. Obě mříže byly
zabudovány v roce 2001 (zhotovení zadal P. Karel
Kroupa).
Vinořský kostel měl i svůj vlastní chrámový sbor.
Poslední zaznamenané vystoupení je ze 14. září
1947, kdy při slavnostní poutní bohoslužbě předvedl
Říkovského latinskou mši „Missa brevis et facilis“.
Poutní kázání měl děkana P. Václav Šebek ze
Zbraslavi, bohoslužby celebroval vícekancléř P.
Rudolf Dörner za asistence místních kněží, nového
duchovního P. Metoděje Hasilíka a P. Zvonko Šurmína.
S vinořským
kostelem je spojena i pověst o pyšné šlechtičně,
která, protože zneuctila chléb, se v kostele
propadla. Údajné místo je pod oltářem sv. Josefa. |
|
|
|
|
|