Život ve Vinoři

Vinoř je prastaré místo – z jihovýchodu je sevřeno zámeckou oborou, ze severozápadu ohraničeno ctěnickým hájem. Kolem dokola jsou úrodná pole. Pětistupňovou kaskádou rybníků protéká Vinořský potok, zvaný
v minulosti též Valcha nebo Chobot. Jeho pravý břeh se opírá
o pískovcové útvary, vytvářející mělké údolíčko, místně zvané V Topolech. Zarostlé stráně V Obůrkách a Na Břízku zavedou je pod bývalý cukrovar, kde se Vinořský potok spojuje s potoky Přezletickým a Radonickým, aby společně pospíchaly k Brandýsu.Vinořská náves má přibližně obdélníkový půdorys. Na okraji konfigurace, na pískovcovém výběžku stojí kostel. Podle kostela, v úvozovém zářezu částečně vysekaném do skalního podloží vznikla ulička, která vede z návsi k potoku.

Nejstarší historicky doloženou stavbou v obci je místní kostel, zasvěcený Povýšení sv. Kříže. Původní románská jednolodní stavba byla v letech 1727 – 1728 přestavěna do nynější barokní podoby.

Projektantem byl pravděpodobně tvůrce vinořského zámku F. M. Kaňka, který původní kostel rozšířil o dvě boční lodi, zvětšil apsidu a k severní straně přistavěl sakristii. V průčelí stavby je hranolová věž, krytá nízkou cibulovitou stříškou. Její zdivo z vrstvené opuky je románské. V horním patře jsou patrny zbytky potrojných okének. Do severní stěny sakristie byl při barokní přestavbě vsazen náhrobní kámen Elišky z Kraselowa, manželky Jana z Dubče. Vnitřní zařízení kostela pochází převážně
z 18. století. Starší je pouze gotický dřevěný krucifix z doby kolem poloviny 15. století, restaurovaný v roce 1972. Kolem kostela býval od pradávna hřbitov. Avšak roku 1805 byl zrušen, zachovala se jen původní kostnice.