VÝSTAVA K 50 LETŮM PŘIPOJENÍ VINOŘE K PRAZE
Výstava je prozatím instalována ve Společenském sále Pod Normou a přilehlé chodbě (historické fotografie Vinoře od Pavla Hykla-Arsfoto) byla zahájena 7. 9. potrvá do 30. 11. 2024 a je přístupná během akcí v místě konaných. Například kroužků (jste-li rodič dítka na kroužek chodící), kulturních akcí, Zastupitelstva MČ 21. 10. atd. Zde se můžete podívat na několik fotogalerií z proběhlé připomínkové akce. Níže pak naleznete textovou část vystavených panelů, které zpracovala kronikářka Vinoře paní Veronika Cihlářová.
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY Foto: LEVÝM OKEM, ZAHÁJENÍ VÝSTAVY Foto: ARSFOTO, MÓDNÍ PŘEHLÍDKA Foto: ARSFOTO
VINOŘ V ROCE 1974
Dle slov pamětníků občané Vinoře připojení k Praze 1. července roku 1974 nijak výrazně neprožívali a na první pohled se toho pro ně také mnoho nezměnilo. Jedna věc se ale změnila téměř pro všechny obyvatele Vinoře, a to byla adresa. Protože v žádném českém městě nemohou být dvě ulice se stejným názvem, musely být vinořské ulice přejmenovány. A to byl krok docela razantní – z původního pojmenování ulic zůstaly ve Vinoři jenom ulice V Podskalí, V Obůrkách a Ke Mlýnku.
Podskalí
Přejmenování vypadalo takto:
Boženy Němcové na Moravanská a Křemílkova
Ctěnická na Bohdanečká
Dolní u háje na Lohenická
Farní na Velínská
Krátká na Holotínská
(Třída) maršála Koněva na Mladoboleslavská
Na Vinohradech na Holická
Oblouková na Brozánská
Okružní na Dašická
Pod kostelem na Urbanická
Přezletická na Klenovská
Radonická na Živanická
Sokolská na Bukovinská
Svatopluka Čecha na Mikulovická
Tovární na Strojická
U háje na Chvojenecká
U hřbitova na Prachovická
U hřiště na Dubanská
Ve Stodůlkách na Nemošická
náměstí J. A. Komenského na náměstí Vítězství lidu
Mladoboleslavská byla přejmenována v historii dokonce dvakrát – Praze. Původně Císařská, Liberecká či Pražská byla přejmenována už v roce 1945, kdy bylo 16. května usneseno dle návrhu Josefa Machače hlavní ulici přejmenovat na třídu maršála Koněva. Dvakrát bylo také přejmenováno náměstí, které své současné jméno získalo po roce 1989.
Několik ulic ve Vinoři je také pojmenováno chybně. Ulice Velínská, která se jmenuje podle obce Veliny, by měla být ulicí Velinskou. Chybný je také název ulice Strojická. Ne že by obec Strojice neexistovala, ale leží v Bosně a Hercegovině – ve východních Čechách se u Heřmanova Městce nachází obec Stojice. Chyba nebyla nikdy opravena a napodruhé se to povedlo zvládnout dobře, takže ve Vinoři najdete Strojickou i Stojickou.
Zdravotní středisko
Pojďme se tedy společně podívat, jak asi vypadala Vinoř v roce 1974.
Restaurace U Řepků byla ve Vinoř otevřena v roce 1896, kdy získal Josef Řepka souhlas k jejímu otevření od obecního zastupitelstva. Kromě piva tu byl pod kaštany dřevěný nekrytý parket a krytý kulečník. Hospoda byla uzavřena v roce 1954, kdy začala vykazovat ztráty a prostor měl být využit pro veřejné účely. Využit nebyl, naopak v roce 1958 došlo ke znovuotevření restaurace. Definitivně uzavřena byla v roce 1996.
Prodejna plynu (dnes Centrum zdravého pohybu PLYN-OUT) ve Vinoři roku 1974 ještě nebyla – postavena byla až v roce 1983.
Obecní úřad (tedy místní národní výbor) ve Vinoři byl na stejném místě, jako dnes. Ostatně na tomto místě je již od roku 1901, kdy obec koupila od c. k. rytmistra dragounského pluku v Brandýse nad Labem barona Ladislava Ambruse jeho dům čp. 97.
Podnikové řadové domy OZS v Moravanské a Lohenické byste ve Vinoři v roce 1974 také nenašli – postaveny byly až o rok později.
I v roce 1974 se konal slavný zahrádkářský ples. Ten první se konal již v roce 1962 a o tyto plesy býval díky neobyčejné výzdobě takový zájem, že se konaly dokonce dva dny po sobě a vždy bylo vyprodáno.
Plesy zahrádkáři pořádali, ale legální zahrádkářská kolonie v roce 1974 ještě neexistovala. První opravdová zahrádkářská kolonie ve Vinoři vznikla vedle zámku na místě bývalé barokní štěpnice v roce 1982. Takže na leteckém snímku z roku 1975 jsou ještě vidět zbytky štěpnice (pro srovnání pak fotografie štěpnice funkční ve 40. letech)
V roce 1974 už nebyl vjezd do Vinoře lemován impozantním baldachýnem historické kaštanové aleje. Ta byla kompletně celá skácena v roce 1967 a její poslední zbytky můžete vidět v předzámčí.
Zeď farské zahrady z poctivých cihel byla zbourána 26. května 1965 a v září 1965 byl postaven nový plot s betonovou podezdívkou, trubkovými sloupky a rámy s pletivem. Zároveň byl posunut o šest metrů a tím se rozšířil odstavný pás k vozovce (dnes tu tím pádem může být chodník). Boční část této zdi (podle cesty k potoku) byste ale v roce 1974 našli – ta byla zbořena po dokončení stavby zdravotnického střediska v roce 1979.
Zdravotní a nákupní středisko ve Vinoři ještě nebylo. Zdravotní středisko bylo otevřeno v roce 1978 a nákupní středisko až v roce 1986. Tedy tam, co je dnes Norma, bylo v roce 1974 pole s kukuřicí.
Myslivecké sdružení Satalice-Vinoř bylo založeno 26. ledna 1962 a v roce 1967 vybudovalo sdružení v oboře loveckou chatu, na jejíž stavbě členové odpracovali přes 6. 000 hodin.
O různých akcích, výročích a novinkách byste si ale Vinoři v roce 1974 museli povídat se sousedy v hospodě, protože první číslo Vinořského zpravodaje vyšlo až v říjnu 1979.
Na to pivo byste ale nemohli hezkou procházkou do Ctěnic, jako to mnozí praktikují dnes. Zámek byl ve správě státního statku a podle toho to tam také vypadalo.
Mateřská škola byla ve Vinoři zřízena 1. listopadu 1946, chodilo do ní 25 dětí a byla nouzově umístěna v prázdné učebně národní školy. Od 1. ledna 1947 mateřská škola získala tři místnosti, kuchyň, spíž, WC a umývárnu na zámku. V této době bylo zapsáno už 46 dětí. 5. října 1952 však zámek přešel do správy ministerstva vnitra a 12. srpna 1953 vojáci přestěhovali mateřskou školu do patra budovy fary. Barokní budova pro to nebyla vhodná a na fotografii je vidět, že i zahrada byla poněkud bezútěšná. 1. ledna 1963 převzaly školu jako závodní podnik Opravny zemědělských strojů a postavily novou budovu závodní mateřské školy, jejíž slavnostní otevření se konalo 21. října 1964.
Ulici V Podskalí se také říkalo K rybníku (od Urbanické doleva) a V Topolech (od Urbanické doprava). Vinořský potok tady protékal ve stínu starého topolového stromořadí, ovšem obavy obyvatel, že se jim strom skácí na dům, vyústily v roce 1958 v hromadné pokácení zdravých stromů. Na fotografii je stav těsně po vykácení.
Náměstí ještě v roce 1974 vypadalo úplně jinak než dnes, takže se všechny důležité věci odehrávaly tam. I poutě. Ale zase tam místo smrku, který každý rok na Vánoce slavnostně rozsvěcíme, rostla jenom břízka.
Rybáře byste v roce 1974 potkali nejenom u rybníka U Pohanků (a asi v jiné vestě). Lidový rybářský spolek ve Vinoři byl totiž založen již 6. června roku 1947 a ještě v roce 1974 spravoval i rybník U kamenného stolu.
Rybářský spolek spravoval také Velký rybník v Obůrkách, ale o ten se musel dělit s celou Vinoří. V rybníce se totiž v létě koupalo široké okolí. V roce 1945 tu Josef Fajfrlík postavil dokonce dřevěnou podsklepenou chatu hostinského charakteru a rok pozděj přibyly ještě převlékací kabiny. V obci ale nebyla kanalizace a splašky ze Kbel a také z Podskalí znečišťovaly rybník natolik, že bylo koupání zakázáno. A přestože v roce 1964 došlo k úniku jedovatých látek z galvanizovny podniku PAL Kbely, odvážní se v rybníce koupali ještě v roce 1974.
Co byste ve Vinoři v roce 1974 ale rozhodně nenašli, byl kronikář. Oficiální kronika končila zápisem Václava Fabiána z roku 1934 a ještě se v roce 1961 tato kronika ztratila. Neoficiální kroniku souběžně psal bývalý vinořský tajemník Josef Nesnídal a učitel Jaroslav Erpek, obě ale skončily se svým vyprávěním v 60. letech. MNV pak dopsáním kroniky pověřilo Františka Klifnera až v roce 1980.
Úplně zbrusu novou stavbou roku 1974 pak byla nová požární zbrojnice sboru dobrovolných hasičů. Původní hasičská zbrojnice byla ve dvoře hned vedle obecního úřadu. V sedmdesátých letech byla zbourána farní stodola a na jejím místě v akci Z vyrostla nová zbrojnice, která byla dána do provozu dne 23. dubna 1974. Sestávala ze zbrojnice, zasedací místnosti, šatny, WC a bytové jednotky 2+1 s příslušenstvím.
Hasičárna u kostela
Na textech pracujeme!