Na tři památníky před vinořským hřbitovem byly položeny věnce. Uctít výročí přišel skrovný kruh představitelů obce, školy, církve a odborné veřejnosti. Pan starosta Fr. Švarc pohovořil o Pražském povstání a vinořských obětech,    paní učitelka A. Kocmanová k potěšení všech přítomných zmínila zdařilost a intenzitu současných školních válečných projektů, zejména tam, kde zůstává patrná živá rodinná paměť. Společenstvo pamětníků se shodlo na tom,
že historická výročí, která se nás místně a osobně dotýkají, je třeba připomínat nejen kvůli velké historii a našim předkům, ale proto, abychom se s událostmi měli možnost setkat, reflektovat je, srovnat, dozrát z našeho tady a teď; byli dost možná jen na chvíli o trochu poučenější, skromnější, vděčnější za to, jak, kde a že žijeme, pamatovali si;
ergo vědomě se nepodíleli na marnotratném a zlovolném koloběhu přítomnosti. Místo, ve kterém žijeme, jakkoliv si to
v běžné pěně dní neuvědomujeme, je velkým kolbištěm lidskosti, vztahování, společenství, předávání, usilování a nás samotných. 
 k.l.